Česká asociace pojišťoven

Vyhledat

www.pojistimajetek.cz

www.pojistizivot.cz

Ptáme se

V Evropě probíhá diskuze o regulaci prodeje tzv. strukturovaných investičních produktů. Víme už, zda bude mít nějaké zásadní dopady na český pojistný trh?

Očekáváme, že dopad na náš pojistný trh bude významný. Za strukturované investiční produkty se v tomto kontextu považují totiž i produkty investičního životního pojištění, podle některých pak dokonce všechny druhy životního pojištění kromě produktů plně rizikových. Evropská komise definuje uvedené produkty obecně definuje jako tzv. produkty plnící obdobnou investiční funkci.
Hlavním cílem připravované regulace je stanovení stejných, strukturovaně sdělovaných informačních povinností pro všechny druhy investičních produktů tak, aby si zákazníci mohli jednotlivé produkty mezi sebou porovnat a vybrat si podle svých potřeb ten nejvhodnější. Jako vzor by pro snazší orientaci v nabídce produktů měl sloužit standardizovaný informační dokument, vytvořený Výborem pro evropskou regulaci trhů s cennými papíry pro produkty investičních fondů. Již v rámci první konzultace Evropské komise jsme vyjádřili stanovisko, že produkty investičního životního pojištění nelze zcela zařadit do kategorie investičních produktů, protože vedle investiční složky obsahují také složku určenou ke krytí rizik (např. smrti, úrazu, invalidity aj.) a na rozdíl od produktů investičních fondů jsou dlouhodobého charakteru. Nepřehlédnutelný je rovněž fakt, že pojišťovny provozující produkty investičního pojištění jsou daleko více chráněny před rizikem insolventnosti než investiční fondy. Investice v tomto případě tak spotřebiteli nabízí větší záruky. Tato skutečnost by podle nás měla být v uvažovaném standardizovaném informačním dokumentu zohledněna.
Evropská komise dále navrhuje zavedení jednotných pravidel způsobu prodeje těchto produktů inspirovaných také regulací z oblasti prodeje investičních fondů. S tím nelze souhlasit, neboť regulace nebyla v prvotní fázi vzniku koncipovaná pro pojišťovací produkty a některá její pravidla tedy nelze do pojišťovnictví plně aplikovat. Domníváme se, že zveřejňování zprostředkovatelských provizí předjímané touto legislativou by mělo negativní dopad na distribuční kanály pojišťoven, aniž by přineslo přidanou hodnotu spotřebitelům.
Ve spolupráci s Evropskou asociací pojišťoven a zajišťoven se chceme v průběhu konzultací iniciovaných Evropskou komisí soustředit na to, aby všechna specifika produktů investičního životního pojištění byla komisí správně pochopena a zohledněna a aby regulace neznevýhodňovala pojišťovny vůči poskytovatelům ostatních investičních produktů při jejich prodeji. Po konzultaci základních tezí se všemi účastníky trhu a provedení studie dopadů můžeme očekávat přípravu legislativního návrhu směrnice v průběhu roku 2011.

Tomáš Síkora

výkonný ředitel ČAP

ÚNOR MĚSÍC POJIŠTĚNÍ – NEPODCEŇUJTE RIZIKA
Z průzkumu veřejnosti, který zrealizovala ČAP v rámci své kampaně vyplynulo, že opakovanou chybou klientů pojišťoven jsou nedostatečně krytá rizika. Co z toho pro klienty vyplývá? Na jaká rizika by měl člověk při sjednání ŽP myslet zejména?

Podpojišťenost rizik je u nás bohužel častým jevem. Přestože má větší část populace (51%) sjednaný některý z produktů životního pojištění, jejich pojistné částky na jednotlivá rizika nejsou dostatečné. Pokud je pojistná částka příliš nízká, je i pojistné krytí v případě pojistné události, nedostačující. Tato skutečnost má potom na svědomí velké rozčarování a nespokojenost klientů při likvidaci škodní události protože pojištění neřeší jejich situaci způsobem, který by odpovídal jejich očekávání.
Před samotným sjednáním životního pojištění musí klient vyhodnotit, na jaký životní standard je zvyklý, jaké jsou jeho potřeby či závazky (např. zajištění rodiny, či krytí hypotéky). Poté může odvodit pojistnou částku na smrt a to z násobku výše jeho ročního příjmu. Pojistná částka by měla činit podle jeho možností - minimálně však dvou až pětinásobek jeho roční mzdy. Při měsíčním výdělku 20 000 Kč by tedy pojistná částka měla přibližně představovat 480 000 – 1 200 000 Kč. Podpojišťenost je však rovněž jevem, provázejícím starší smlouvy. Klienti by neměli zapomínat, že pokud si sjednali životní pojištění před několika lety, je více než pravděpodobné, že se změnily jejich příjmy i potřeby. K těmto změnám by měli přihlédnout a jednou za čas svou pojistnou smlouvu aktualizovat. Pokud nedošlo k nějaké významnější změně a vaše pojištění to umožňuje, je možné využít funkčnosti indexace pojistného, která Vám kompenzuje vliv inflace. Také Vám doporučuji připojistit jen ta rizika, která skutečně potřebujete a zaměřit se na dostatečnou výši jednotlivých pojistných částek.

Helena Lazosová

předsedkyně sekce pojištění osob

Jakým způsobem může ovlivnit předpokládaná klimatická změna katastrofické škody v oblasti majetkového pojištění?

O klimatických změnách se v posledních letech hovoří zejména v souvislosti s emisemi takzvaných skleníkových plynů do atmosféry a možným vlivem lidské činnosti na klimatický systém. V odborných kruzích probíhá diskuse o tom, do jaké míry mohou lidské aktivity klimatický systém ovlivnit a zda jsou tyto změny přirozené. Bez ohledu na příčinu těchto změn je adaptace společnosti na klimatické změny velkou výzvou 21. století. Pojistný sektor může v tomto procesu sehrát významnou roli.
Celkově je velmi pravděpodobný nárůst pojistných škod souvisejících s extrémními meteorologickými jevy v dlouhodobém horizontu klimatických změn. Projevy těchto změn se dají pozorovat už nyní, například v průběhu 20. století vzrostla podle zprávy IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change) globální přízemní teplota vzduchu o 0.74 °C. Kromě toho v mnohých oblastech vzrostl počet přívalových srážek, a to dokonce i v takových místech, kde průměrné srážkové úhrny klesaly. Globální cirkulační modely používané k předpovědi budoucího klimatu se poměrně dobře shodují v předpovědi trendů jednotlivých klimatických prvků. Nicméně samotný trend oteplování není pro pojistný sektor zvlášť podstatný, a to díky schopnosti adaptace lidské činnosti na určitý rozsah kolísání atmosférických parametrů. Jsou to právě jevy mimo obvyklá měřítka chodu místního klimatu, které způsobují neočekávané škody. Na tomto místě je třeba rovněž podotknout, že globální cirkulační modely předpovídají extrémy s velkou nejistotou.
Zpráva IPCC předpokládá, že se průměrná globální přízemní teplota vzduchu zvýší do konce století o 2 °C; pro Evropu bude pravděpodobně tento nárůst ještě větší. Důsledkem tohoto nárůstu bude celková změna vzdušné cirkulace nad Evropou. Očekává se, že dojde k posunu atlantické cyklonální aktivity směrem na sever a frekvence zimních vichřic způsobujících škody na kontinentu poklesne. Zároveň se však dá předpokládat, že rychlost větru (a tedy i potenciální škody) bude v průběhu těchto událostí vyšší. Důsledkem toho je, že při teplotě o 2 °C vyšší dokáže atmosféra udržet až o 11 % více vodní páry a atmosférické procesy jsou proto mnohem dynamičtější.
Ve střední Evropě nárůst teploty vzduchu způsobí delší a výraznější období sucha v letním období, nicméně výrazně zvýšená schopnost atmosféry udržet vodní páru bude mít za následek větší srážkové úhrny v přívalových deštích a dramatičtější průběh následných povodní. V zimě se očekává mírný nárůst úhrnu srážek, což ovlivní zásobu sněhu na horách. Zároveň bude kvůli zvýšení teploty padat více zimních srážek ve formě deště a pravděpodobně se zvýší riziko jarních povodní.
Podle interních údajů Analytické sekce společnosti Aon Benfield tvoří v posledních několika letech škody na majetku v České republice způsobené lokálními letními bouřkami (včetně krup) přibližně 40 – 50 % z celkových škod způsobených větrem. Zvýšená dynamika procesů v atmosféře zřejmě způsobí nárůst tohoto poměru ve prospěch letních událostí, uvážíme-li zároveň pokles frekvence zimních vichříc ovlivňujících evropský kontinent.

Radovan Drinka

analytik, Aon Benfield Praha a.s.

Implementaci odsouhlasené rámcové směrnice Solvency II ohrožují nepřiměřené návrhy Evropského výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním (CEIOPS). V čem vidíte největší rizika? Jaké konkrétní dopady může schválení tohoto opatření mít pro klienty pojišťoven?

Navržená opatření CEIOPS vedoucí k zpřísnění kalibrace kapitálového požadavku a uznatelnost jednotlivých položek kapitálu, zejména pak případných přebytků v technických rezervách, by znamenala pro sektor českého pojišťovnictví dodatečnou kapitálovou potřebu ve výši cca 45-60 miliard korun. Tato suma představuje zisk celého sektoru za 5 let v předkrizových dobách. Tato i další zatížení pojišťoven budou v případě jejich přijetí buď přenesena na pojistníky, nebo povedou k odchodům některých významných společností z našeho trhu. I na evropské úrovni se začíná nahlas mluvit o odchodech některých pojišťoven mimo EU.

Všeobecně je zpřísnění kalibrace vysvětlováno finanční krizí, což nemá zejména v případě pojistných rizik žádné opodstatnění. CEIOPS ve svých materiálech uvádí rozsáhlé popisy kalibračních metod a jejich výsledků, které však podle nás zpravidla neobsahují vysvětlení důvodů, které vedly k nárůstu požadavků na solventnost, a jsou spíše záminkou k takovému kroku.

Konkrétní rizika a očekávané reakce evropských pojišťoven na tato opatření mapuje materiál „Why excessive capital requirements damage the insurer, the industry and the economy”, publikovaný 10. března 2010 Evropskou pojišťovací a zajišťovací federací (CEA).
Mezi očekávanými dopady je zde zmíněna především nutnost vnitřní optimalizace pojišťoven ve smyslu dalšího snižování nákladů na držení nadbytečného kapitálu. Toho lze dosáhnout například využitím interních modelů.
Dále se předpokládá, že bude docházet ke značným převodům dodatečných kapitálových požadavků, tj. nadsazených kapitálových požadavků na nové „vlastníky rizik“ využitím regulatorní arbitráže, zejména prostřednictvím finančního zajištění, sekuritizací, prodejem části portfolií apod. Takovéto zbavování se rizika může vést k nižší tržní transparentnosti než je u pojišťoven přirozené a současně k držení stále menšího rizika.
Důležitý je tlak na diverzifikaci rizik, na které mohou pojišťovny odpovědět rozšiřováním aktivit do nových odvětví, ale především přizpůsobením skupinové struktury, tzn. převodem místních dceřiných společností na pobočky. Dojde ke snižování kapacit či již zmiňovaným odchodům z trhu.

Jedním z hlavních rizik pro spotřebitele/klienty je očekávané zvýšení cen produktů, hlavně u produktů s vysokou kapitálovou náročností, jako jsou pojištění odpovědnosti a anuity. Například ceny životních pojistek by mohly vzrůst až o 30 % za současného propadu jejich výnosu a ceny neživotního pojištění až o 20 %. A s tím související úprava (zejména omezování) charakteristik produktů, ze kterých budou pojišťovny vylučovat kapitálově náročné prvky. Jedná se zejména o omezení garancí, zvýšení spoluúčastí, snížení limitů atd. Může tudíž docházet i ke snižování pojistného krytí.

Všechna výše uvedená rizika a očekávané reakce znamenají značný majetkový transfer mimo Evropský pojišťovací trh směrem ke kapitálovým trhům (zajišťování, investiční sekuritizaci apod.)
a současně poskytnutí podstatné konkurenční výhody hráčům mimo EU.

Jiří Fialka

Deloitte ČR, Člen Pracovní skupiny Solvency II při ČAP

Jaké změny pro pojišťovny může přinést připravovaná novela zákona o účetnictví?

Těžko odhadnout, stejně jako u jakékoli jiné novelizace zákona. Máme-li na paměti poučku, že velbloud je kůň, jenž prošel hlasováním v parlamentu, musíme být vždy opatrní s odhadováním efektů, které může přinést zákon, který je předkládán k jednání parlamentu. Nutno podotknout, že novela zákona o účetnictví ještě ani parlamentu předložena nebyla.
Omezím se proto pouze na jednu z navrhovaných změn a budu trochu spekulovat, co by mohla přinést. Návrh novely zákona obsahuje i novou úpravu podmínek pro použití mezinárodních standardů finančního výkaznictví. Tyto změny mají dvě části.
První souvisí s technickými detaily povinné aplikace (sestavení účetní závěrky a vedení účetnictví podle IAS/IFRS) u společností, které se buď staly emitentem cenných papírů registrovaných na některém z organizovaných trhů v EU, nebo u společností, které dočasně tímto emitentem přestaly být. To jsou změny, které jsou pro téměř všechny pojišťovny v ČR irelevantní.
Druhá část změn ale představuje inovace i z pohledu ostatních pojišťoven v ČR. Přináší totiž možnost sestavovat účetní závěrku a vést účetnictví podle mezinárodních standardů finančního výkaznictví i podnikům, které jsou součástí konsolidovaného celku, jenž sestavuje konsolidovanou účetní závěrku podle IAS/IFRS. Takováto definice okruhu účetních jednotek se vztahuje na většinu tzv. tuzemských pojišťoven v ČR, které se budou moci rozhodnout, zda budou či nebudou své individuální závěrky sestavovat podle mezinárodních standardů finančního výkaznictví či nikoli. Jak se rozhodnou, lze nyní obtížně předvídat. Lze totiž očekávat, že své rozhodnutí budou velmi pečlivě zvažovat a jeho podoba bude závislá na mnoha faktorech.
Z pohledu jednotlivých pojišťoven budou při rozhodování o tom, zda aplikovat či neaplikovat mezinárodní standardy finančního výkaznictví pro sestavení individuální účetní závěrky a pro vedení účetnictví, hrát asi nejdůležitější roli tyto aspekty:
a) požadavky zákona o daních z příjmů;
b) náklady na implementaci IAS/IFRS a na výkaznictví podle těchto standardů;
c) zjednodušení výkaznictví k mateřské společnosti.
Nezmění-li se ustanovení zákona o daních z příjmů (druhá věta v §23 odst. 2 písm. a), kterým se účetním jednotkám sestavujícím účetní závěrku podle IAS/IFRS ukládá povinnost vést velmi náročnou daňovou evidenci (de facto dvojí účetnictví), bude toto ustanovení pro pojišťovny, které by chtěly dobrovolně aplikovat IAS/IFRS pro individuální závěrku, důvodem proč zůstat u českých účetních předpisů. Současné ustanovení zákona o daních z příjmů je významnou diskriminací podniků, jež sestavují účetní závěrku podle mezinárodních standardů finančního výkaznictví.
Náklady na aplikaci IAS/IFRS také nejsou zanedbatelné. Nejedná se pouze o náklady spojené s první aplikací, ale také o náklady na pravidelné výkaznictví podle mezinárodních standardů. Zejména rozsah a obsah požadavků na zveřejňované informace a důraz na dodržení principu "substance over form" vyžadují výrazně komplexnější přístup k sestavení účetní závěrky a jednoznačně zvyšují nároky na kvalifikaci pracovníků, kteří se na sestavení závěrky podílejí. Je zřejmé, že i tento aspekt může spíše odradit od dobrovolné aplikace IAS/IFRS. Na druhou stranu v pojišťovně se aplikací IAS/IFRS vytváří prostředí, které má mnohem blíže režimu Solvency II nežli současné české účetní předpisy.
Aplikací IAS/IFRS pro sestavení individuální účetní závěrky lze využívat ve společnostech, které jsou konsolidovány do konsolidačního celku, jehož účetní závěrka je vyhotovena podle mezinárodních standardů finančního výkaznictví, sjednotit principy oceňování i vykazování. Tento efekt však u některých pojišťoven pravděpodobně nevyváží již zmíněná negativa (nákladnost a náročnost).
Nutno zmínit ještě jednoho významného hráče - orgán státního dohledu v pojišťovnictví - ČNB, který by do rozhodování mohl svým vlivem zasáhnout. Dobrovolná aplikace IAS/IFRS by z jeho pohledu mohla být hodnocena jako špatná varianta. Vytvoří totiž výrazně nehomogenní prostředí, ve kterém bude muset být věnována mnohem větší pozornost obsahové definici informací o hospodaření pojišťoven, které orgán dohledu shromažďuje a vyhodnocuje.

Ladislav Korobczuk
Česká pojišťovna a.s.
Ekonomická sekce při ČAP- předseda VV
Projekt Solventnost II při ČAP- Pilíř III
Člen pracovní skupiny Solvency II při ČAP - Koordinační tým SII - člen

Ladislav Korobczuk

Česká pojišťovna, a.s.

V návaznosti na zveřejnění aplikace „Povodňových map“ zaznamenáváme velký zájem uživatelů a to nejen o samotnou službu. Veřejnost zajímá historie celého projektu, principy i technické parametry. Můžete Vaši aplikaci uživatelům představit trochu detailněji?

Prvním popudem pro vznik povodňových map byly záplavy na Moravě v roce 1997. Jednalo se v té době o bezprecedentní pojistné škody v moderní historii českého pojišťovnictví a pojišťovny, bez detailní znalosti potenciálních škod ve svých portfoliích, potřebovaly nástroj na správu povodňových rizik. V té době společnost MultiMedia Computer, předchůdce Intermap Technologies, s.r.o., vytvořila první produkt – mapu rizikových území záplav na základě zkušeností z povodně v roce 1997. Po druhé extrémní povodni v Čechách v roce 2002 se ukázala potřeba přistoupit k řízení rizika aktivněji a pojišťovny začaly využívat v managementu přírodních rizik také nástroje GIS (Geografický informační systém). Mapy byly na základě zkušeností z povodní v roce 2002 rozšířeny o další riziková území a dnes představují detailní a propracovanou informační vrstvu, obohacenou již i o historické povodňové rozlivy. Rizikové zóny byly vytvořeny na základě digitálního modelu terénu, státních základních a topografických map, digitálních plánů měst a v neposlední řadě také sběrem informací v terénu. Zpřesňovány byly pomocí map hloubek zaplavení vytvořených v době povodní, map využití půdy atd. Celý proces tvorby je složen z automatického modelování rizikových zón a časově velmi náročné manuální revize simulovaných výsledků a výsledný model využívá dnes již celý český pojistný trh. Jedná se o jeden z nejpokročilejších systémů na správu rizika povodně v Evropě pro účely pojišťovnictví. Pro zajímavost, v současné době disponují podobně přesným nástrojem jen trhy v Rakousku, Německu, ve Velké Británii a na Slovensku.
Na určení povodňové zóny mají vliv zejména charakteristiky terénu – velikost sběrného území nejbližší toku nad uvažovaným místem, mohutnost nejbližšího toku, vzdálenost a převýšení vůči toku, chování průtoku vody v jednotlivých vodoměrných stanicích v čase a v prostoru, umístění trvalých protipovodňových zábran.
Systém je průběžně aktualizován a doplňován o nové mapové podklady a datové údaje tak, aby byl v souladu s informacemi používanými členskými pojišťovnami ČAP. V nové, v současné době připravované verzi modelu rizikových zón záplav, bude aplikován nový digitální model terénu - NEXTMap® Europe – Czech Republic, který mimo zpřesnění, umožní modelování také záplav způsobených přívalovými dešti.
Možnost využití informace o rizikovosti konkrétního místa je široká. Kromě pojišťoven, které ji využívají při příjmu rizika pro stanovení pojistných limitů a zejména pro stanovení pojistných sazeb, najde i další uplatnění: u soukromých osob při rozhodování o koupi či stavbě nemovitosti, u realitních kanceláří a developerských firem, u průmyslových podniků - nejen při plánování dalšího rozvoje podniku pro řízení rizika povodně (pojistit a jak versus chránit a jak), ale zejména pro stanovení ekonomicky odůvodnitelných preventivních opatření vedoucích k minimalizaci škod v případě povodně, jakož i ve veřejném sektoru, např. u obcí a krajských úřadů při tvorbě ekonomicky zdravého územního plánu.

Ing. Ivo Bánovský

Director of Product Management, Intermap Technologies, s.r.o.

Přestože se s termínem “podpojištění”, spojovaným s pojištěním majetku, setkáváme stále častěji, ne každý ví, co si pod ním představit a jaký vliv může mít na výši vyplaceného pojistného plnění v případě, že nastane škoda. Můžete tuto problematiku objasnit, případně doporučit, jak se podpojištění vyvarovat?

Podpojištění je faktor, který může nepříznivě ovlivnit pojistné plnění. Podpojištěním nazýváme situaci, kdy je pojistná částka v době pojistné události nižší než pojistná hodnota pojištěného majetku. Pravdou je, že na negativní vliv podpojištění pojišťovny skutečně často poukazují. Důvod je prostý. Pokud podpojištění klienti oznámí škodní událost a očekávají od pojišťovny plnění, které by jim mělo pomoci obnovit jejich nemovitost nebo domácnost do původního stavu, jsou zpravidla zklamáni a rozhořčeni a domnívají se, že na vině je sjednaný pojistný produkt.
Roční pojistné se totiž vypočítává sazbou z pojistné částky, a okamžitý efekt ušetření svádí často klienty k tomu, aby stanovili pojistnou částku co nejnižší. Ta by však měla odpovídat skutečné nové ceně, tedy částce, která odpovídá celkovým nákladům na znovupostavení stejné nebo srovnatelné budovy v případě pojištění budov. Pokud je pojistná částka nižší, krátí se pojistné plnění poměrem podpojištění. V případě totální škody nemovitosti klient nezíská částku, za kterou bude moci postavit budovu novou, u částečné škody pak nezíská dokonce ani dostatek financí na potřebnou opravu poškozené budovy.
Má-li například rodinný dům pořizovací hodnotu 6 000 000 Kč, pojištění je sjednáno na částku 2 000 000 Kč a vichřice způsobí škodu na střeše ve výši 600 000 Kč, máte nárok na pojistné plnění pouze do výše 200 000 Kč. Výše pojistného plnění se vypočítává podle jednoduchého vzorce:

                                           pojistná částka
Pojistné plnění = škoda x --------------------
                                           pojistná hodnota

                                            2 000 000 Kč
Pojistné plnění = 600 000 x --------------    =   200 000 Kč
                                            6 000 000 Kč

Stejně tak je třeba přemýšlet i u stanovení pojistné částky pro pojištění domácnosti. Pojištění sjednáváme vždy na celý soubor věcí, které domácnost tvoří. Dobrou pomůckou pro správné stanovení pojistné částky u pojištění domácnosti je odpověď na otázku, kolik by stálo pořídit do domácnosti vše v případě, že by byt úplně vyhořel. Pokud si klient není jistý, že správně stanovil výši pojistné částky, měl by svou situaci konzultovat s finančním poradcem dříve, než jej nečekaná událost zaskočí. Orientační hodnotu své nemovitosti lze také spočítat na kalkulačce minimální hodnoty nemovitosti, umístěné na stránkách ČAP. Na základě jednoduchého zadání zde uživatel získá podklad pro stanovení minimální výše pojistné částky, na kterou by měla být jeho nemovitost pojištěna.

Ing. Anna Petiková

Wüstenrot pojišťovna a.s., člen Sekce neživotního pojištění při ČAP

V důsledku povodní byly v letošním roce v ČR zaznamenány sesuvy půdy. Můžete toto riziko a problematiku s tím spojenou popsat detailněji? Co tyto jevy způsobilo a jak je možné tato rizika eliminovat?

Série jevů, při nichž hrály hlavní roli gravitační pohyby zemin a hornin, která doprovázela povodně především v Moravskoslezském kraji v květnu 2010 způsobené mimořádnými srážkami, vyvolala značnou pozornost široké veřejnosti. Jednalo se totiž o situace v mnoha případech mimořádně závažné, které přímo ohrožovaly životy a majetek občanů a to mnohdy i v místech zcela mimo dosah přímých účinků vlastních záplav.

Co tedy tyto škody způsobilo a jak je možno tato rizika eliminovat?

Pod pojmem svahové deformace (širší pojem, zahrnující veškeré typy svahových poruch) rozumíme přemísťování horninových hmot po svazích působením zemské tíže, s výjimkou těch pohybů, při kterých materiál odnášejí transportační média (voda, sníh, vítr). Hranice mezi nimi je stanovena konvenčně, a to poměrem hornina a transportační médium 1:1. Výsledkem vlastního procesu je pak svahová deformace. Díky různorodosti svahových pohybů existuje velké množství způsobů jejich klasifikace. Studiem svahových pohybů se zabývalo a zabývá mnoho autorů, z nichž každý přináší vlastní pohled na terminologii, klasifikaci apod.

Základní a všeobecně používaná klasifikace svahových deformací definuje sesuv jako gravitační pohyb horninových hmot po svahu. Podobně byl sesuv v užším slova smyslu pojmenován jako náhlý pohyb horniny, při kterém je hmota oddělena od pevného podloží smykovou plochou.

Většina autorů rozčleňuje svahové deformace na čtyři hlavní skupiny:

Ploužení
Termínem ploužení autoři označují dlouhodobý nezrychlující se pohyb horninových hmot s rychlostí pohybu milimetry až centimetry za rok. Ploužení je podrobněji rozděleno na hlubinné a povrchové. Hlubinné ploužení má za následek rozvolnění a roztrhání horských masivů, ohýbání vrstev a blokové poruchy. V povrchové zóně, kde působí vliv sezónních změn teploty a vlhkosti, dochází k pomalému nerovnoměrnému pohybu horninových hmot, který je označován jako povrchové ploužení (creep). Tyto pohyby se projevují slézáním svahových hlín a sutí a hákováním vrstev.,

Sesouvání
Pojmem sesouvání bývá označován relativně krátkodobý rychlý pohyb. Horninová hmota se pohybuje podél jedné nebo více smykových ploch rychlostí řádově milimetry až metry za den. Sesuvy jsou podrobněji rozděleny podle tvaru smykové plochy na rotační, planární, rotačně planární a translační, podle plošného tvaru na plošné, proudové a frontální a podle aktivity na aktivní, uklidněné a stabilizované.

Stékání
Jako stékání jsou označovány rychlé krátkodobé pohyby o rychlostech metry za hodinu až kilometry za hodinu. Horninové hmoty jsou obvykle ve viskózním stavu a od podloží jsou ostře odděleny. Výsledkem stékání bývají zemní (v místech soustředěného toku povrchové i pozemní vody) a kamenité (vznikající na strmých svazích vysokých pohoří; v Alpách známé jako mury) proudy.

Řícení
Při řícení se horninové hmoty pohybují rychlostí v metrech za sekundu. Tento pohyb vzniká na strmých svazích a alespoň část pohybu probíhá volným pádem. Při odvalovém řícení nejprve materiál padá volným pádem, hromadí se u paty svahu, odkud se dále pohybuje do údolí v podobě skalního proudu. Planární řícení začíná usmýknutím části skalní stěny po planární ploše na okraj strmého svahu, kde následuje volný pád materiálu.

Pro naši republiku je převažujícím typem vzniklých svahových deformací sesouvání, tedy sesuvy. Podmínky pro vznik sesuvů můžeme rozdělit na přírodní a antropogenní. Do první skupiny je možno zařadit především nepříznivou geologickou stavbu území, hydrogeologické poměry, erozní jevy (podemílání a odnos patních částí svahů) a klimatické faktory (mimořádné srážky jsou nejčastějším spouštěcím mechanismem svahových deformací). Antropogenní, tedy člověkem dané podmínky pro iniciaci sesouvání jsou zejména: přitížení svahů násypy či stavbami, podkopání svahů v patních částech zářezy a odřezy, změna hydrogeologických poměrů (např. i nevhodně umístěnými či provedenými vsakovacími studnami).

Jak bylo v médiích často vidět, provádět sanace svahů po jejich postižení svahovými pohyby je v mnoha případech nereálné (stavební objekty jsou již natolik zdevastovány, že je nutno je demolovat, příp. rozsah svahů v pohybu je tak velký, že jej prakticky stabilizovat nelze), časově i finančně velmi nákladné.

Hlavní opatření tedy musí mít především preventivní charakter. Doporučujeme zejména:

- získání signálních informací o zájmovém území z existujících databází rizikových geofaktorů, např. z Geofondu ČR (www.geofond.cz)

- předběžné ohledání či posouzení pozemků odborníkem již před jeho zakoupením

- provedení inženýrsko-geologického průzkumu před zahájením stavby resp. zpracováním projekční dokumentace

- využívání moderní metody geotechnického monitoringu a to především v případech existence pochybností, či nemožnosti prokázat spolehlivost stability základových zemin běžnými metodami

- z hlediska tvorby územního plánu doporučujeme věnovat rizikovým geofaktorům dostatečnou pozornost a při jeho zpracování spolupracovat s odborníky

- z hlediska vydávání stavebních povolení pak doporučujeme vyžadovat odborná posouzení a inženýrsko-geologické průzkumy stavebních lokalit u pozemků především ve svažitých terénech.

Výše zmíněné činnosti je nejlepší poptat u osob, s odbornou způsobilostí v inženýrské geologii, které se na tyto činnosti specializují a mají s nimi dlouhodobé zkušenosti. Seznam těchto osob je zveřejněn na webovém portálu MŽP.

Geologicko-průzkumné práce nepatří sice mezi zcela levné činnosti avšak s ohledem na možné dopady a důsledky nesprávné volby stavební parcely jejich výši rozhodně srovnávat nelze a měly by být samozřejmou součástí každé stavební dokumentace.

Ing. Luděk Kovář

geolog

Jak probíhá letošní letní turistická sezóna?

V letošní turistické sezóně lze vysledovat několik trendů. Základní trend, který jsme již pozorovali v minulých letech, je výrazné navýšení počtu pojistných událostí v Egyptě. Egypt se stal velmi populární destinací českých občanů a počet pojistných událostí tomuto zcela odpovídá.

Pouze v červnu a červenci řešila v Egyptě naše společnost 1306 pojistných událostí. Jde o 29% z celkových 4500 událostí řešených v uvedeném období. Sledujeme tedy výrazný nárůst oproti letním měsícům roku 2009, kdy na Egypt připadlo 20% ze všech událostí. Dalšími destinacemi podle počtu pojistných událostí jsou Řecko, Bulharsko a Chorvatsko. V Řecku jsme zaznamenali relativní pokles počtu řešených událostí o tři procenta na 19% ze všech pojistných událostí.

Z pohledu diagnóz se na prvních místech vyskytují dvě významné skupiny. Nejčastější skupinou diagnóz jsou Gastrointestinální obtíže (potíže zažívacího ústrojí), které se nejčastěji vyskytují právě v Egyptě a Řecku. Samozřejmě se objevují častěji i v asijských (např. Indie) a jihoamerických (Brazílie, Kolumbie) destinacích , ale tyto destinace nejsou tak hojně navštěvované. Ošetření klientů se zažívacími potížemi jsme v období červen-červenec zajišťovali pro české občany ve více než 50 zemích a více než 1000 případech. Druhou skupinou diagnóz jsou infekce dýchacích cest a ORL. Ty jsou nejčastěji způsobené nevhodným užitím klimatizací ať již při cestování vozem nebo letadlem a nebo na hotelovém pokoji. Infekce dýchacích cest nejčastěji postihují i děti. Rodiče by proto neměli podceňovat pitný režim dětí a jejich nižší schopnost termoregulace a přizpůsobení se změnám klimatu. V červnu a červenci jsme dále nejčastěji intervenovali pro klienty v případech úrazů, dále při alergických projevech a kožních problémech. Pouze za zmíněné dva měsíce jsme také bohužel řešili i pojistné události s nejtragičtějšími následky. Zajišťovali jsme asistenci po úmrtí českých občanů v zahraničí ve dvanácti případech. Nejčastěji se jednalo o následky dopravních nehod, srdeční příhody a úrazy.

Z oblasti dalších rizik se velmi využívanou službou stala asistence při ztrátě zavazadel a okradení, kterých jsme řešili několik. Klienti by si měli svá zavazadla hlídat zejména při přesunech a při překládkách zavazadel například z hotelu do autobusu apod. Větší nárůst oproti roku 2009 jsme zaznamenali i v oblasti pojištění odpovědnosti (škody na majetku). Výskyt pojistných událostí pro tato rizika plně odpovídá zvýšené propojištěnosti českých občanů cestujících do zahraničí a také samozřejmě o celkovém vyšším povědomí o těchto rizicích.

To, že je pojistná ochrana významným prvkem pomoci při cestování potvrzují i absolutní čísla. Byť se průměrná částka za běžné „letní“ ošetření pohybuje ve výši do 10 000 Kč, při jakékoliv komplikovanější diagnóze se plnění vyhoupne na desetitisíce a často náklady péče přesahují 100 000 Kč. I letos jsme v létě řešili několik případů atakujících maximální limity pojistných plnění ve výši milionů korun českých, nejvyšší vyplacená hodnota pojistného plnění za jednu událost přesáhla tři miliony korun českých. Hodnota cestovního pojištění je tedy pro klienty významná. Naopak se i tuto turistickou sezónu potvrzuje, že nedostatečné pojistné krytí může zcela zásadně ovlivnit finanční situaci osob, které lékařský výkon v zahraničí čerpají.

Bohužel i letos už jsme se při řešení pojistných událostí setkali s několika klienty, kteří nebyli správně pojištěni. Nejčastěji se jednalo o chybějící připojištění sportovních aktivit. V takových případech je těžké určit, zda se chyba vyskytuje na straně zprostředkovatele či na straně klienta. Většinou jde i tak již o velmi nepříjemnou událost. Proto je třeba, aby se zprostředkovatelé a prodejci pojištění vždy dokázali dozvědět o důvodu zájmu o pojistnou ochranu a správně pomohli klientovi zvolit jeho pojištění, samozřejmostí by měl být i vhodný rozsah souvisejících asistenčních služeb.

Ing. Vladimír Fuchs

Obchodní ředitel, prokurista, Europ Assistance