1. Pojistná smlouva, jejíž obsah (případně čas ujednání) není výsledkem jednání, ale je určen jednou ze smluvních stran a druhá strana má pouze možnost smlouvu zcela přijmout nebo nepřijmout; jedna strana nemá tedy možnost obsah smlouvy ovlivnit.
  2. Tzv. adhezní smlouvy nejsou zvláštním smluvním typem a označení těchto smluv jako adhezních je nepřesné, spíše slangové. Přídavné jméno „adhezní“ se vztahuje ke způsobu uzavírání smlouvy, nikoli ke smlouvě samotné. Správně by měl být používán výraz „smlouvy uzavírané adhezním způsobem“. Podstata je v tom, že v daném případě pojistná smlouva nevzniká tak, že strany obsah smlouvy ujednávají, ale tím způsobem, že jedna strana předloží druhé hotový text smlouvy a druhá strana má možnost návrh buď přijmout, anebo odmítnout. Pro velký počet standardizovaných případů je to postup racionální a z hlediska nákladů ekonomicky účelný. Nezřídka ale dochází k tomu, že při tomto způsobu uzavírání smluv silnější strana vnutí slabší straně smluvní podmínky výhodné pro sebe a nevýhodné pro druhou stranu. Proto v § 1798 až 1801 nového občanského zákoníku jsou podrobně upravena pro takové smlouvy pravidla inspirovaná jednak některými zahraničními občanskými zákoníky, jednak nadnárodními projekty jako jsou zejména návrh evropského zákoníku o smlouvách (Code europeen des Contrats. Avant-projet) a návrh obecného referenčního rámce pro evropský občanský zákoník (Draft Common Frame of Reference). Viz důvodová zpráva k návrhu OZ, k § 1787-1790, str. 994, sněmovní tisk 362; ASPI, důvodová zpráva k NOZ, § 1798-1801, str. 391