- Absolutní (objektivní) odpovědnost je odpovědnost za škodu, kdy se v zákoně nepřipouštějí žádné liberační důvody (tj. pro zproštění odpovědnosti).
- V případě objektivní odpovědnosti, kde také není podmínkou zavinění, odpovědnostní vztah vznikne vždy, kdy škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v činnosti, věci při ní použité nebo ve zvláštní povaze provozu (například vozidla), ale lze se liberovat. Například v § 2924 - Škoda z provozní činnosti - zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se uvádí, že povinnosti nahradit škodu se daná osoba „zprostí, prokáže-li, že vynaložila veškerou péči, které lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.“.
- Subjektivní odpovědnost je upravena například v § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který zní: „(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.“. V § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je upravena takto: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.“. Pokud jde o zproštění, tak je relevantní například § 420 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který zní: „(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.“.
- Předpoklady vzniku odpovědnosti podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jsou: porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, zavinění. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nepracuje s pojmemi „odpovědnost“, ale s pojmy „náhrada majetkové a nemajetkové újmy“. Nicméně teoretický přístup – příčinná souvislost – zůstává zachován.



