- § 420 platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zní: „Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.“. Podle § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se "hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).". Skutečnou škodou se pak rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (Jehlička, Švestka, Škárová a kolektiv, Občanský zákoník, 9. vydání, C. H. Beck, 2004, str. 632).
- Pojem ze škodového pojištění: pojistitel je v případě vzniku pojistné události povinen poskytnout náhradu škody. Pojistné plnění je obvykle omezeno horní hranicí, kterou je pojistná částka nebo limit pojistného plnění. V § 43 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, se mj. uvádí, že „poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo pojistná smlouva jinak.“.
- § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zní: „(1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). (2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.“.V novém občanském zákoníku je náhrada majetkové a nemajetkové újmy zahrnuta v Dílu I Hlavy III Závazky z deliktů (§ 2894 - § 2971).



