Náhrada škody je základní princip pojištění, který znamená, že pojištěná osoba by měla být po pojistné události ve stejné finanční situaci, v jaké byla před ní. Hradí se skutečná škoda a to, co pojištěnému ušlo (ušlý zisk). Sentimentální hodnota (obliba) věci pro pojištěného je v tomto případě irelevantní. Princip je jednoduchý, ale v praxi je stanovení náhrady škody složitější. Došlo-li k destrukci stroje, který má stáří 10 let, pojišťovna při výpočtu pojistného plnění zahrne nové náhradní součásti stroje, ale odečítá amortizaci za zmíněných 10 let. U dílčí škody tudíž náhrada zahrnuje náklady na opravu s tím, že se odečítá amortizace. V úvahu připadá také funkční náhrada škody, což znamená, že v případě pojistné události obdrží poškozený místo starého nový stroj. Náhrada škody se uplatňuje u pojištění majetku a pojištění odpovědnosti. V případě pojištění odpovědnosti se odškodnění často řídí právním předpisem, který upravuje i jeho výši. Princip náhrady škody se neaplikuje na životní pojištění, protože není možné stanovit hodnotu lidského života. Ovšem v rámci upisovacího procesu (taxace) v životním pojištění pojistitel mj. zkoumá, zda navržená pojistná částka odpovídá příjmu a majetku zájemce o pojištění. Slovo "indemnity" se používá v souvislosti s výše zmíněným principem náhrady škody, kdežto slovo "indemnification" pro výši pojistného plnění, které je vyplaceno na základě principu náhrady škody.